Podzim 2018
Ahoj!
Tento podzim se toho tolik stalo, vlastně jako celý poslední rok, a já bych se chtěla ohlédnout za těmito krásnými měsíci.
Abych se přiznala, úplně zbožňuji podzim. Ráda se procházím v barevně zalitých lesích, dýchám tu zlatou atmosféru zlaté hodiny, která je v babím létě nejhezčí. Nejlepší jsou schůzky s přáteli v mírném melancholickém podtónu.
Letošní podzim se velmi vyvedl. Všechny jeho barvy přišly už v polovině září, kdy jsem jela na turistický kurs se školou. Zavítali jsme do Lubence, kde jsme chodili po okolí a hráli mnoho her. Já se během kurzu naučila hrát pink-ponk. Hodně jsem fotila, abych se procvičila ve svých zkušenostech 😍.
V poslední době se v oblasti mého rodiště dějí samé úžasné akce. Jednou z nich bylo i vybudování vyhlídkové věže na vrchu Rubín u Podbořan. Tento vrch je chráněn jako kulturní památka ČR, protože se jedná o významné místo pravěkého a raně středověkého osídlení. O vybudování věže se zasloužilo město Podbořany a v září proběhlo její slavnostní otevření, na němž jsem nechyběla.
Na svatého Václava jsem se účastnila 145. výročí založení SDH Kryry a oslav 100 let republiky v Kryrech na pozici hlavního fotografa. Byla to moje první událost, kde jsem celou dobu fotila a nejen pro sebe. Dokonce jsem vytvořila ve spolupráci s Pavlem Ďuranem mojí první fotoknihu (tedy pan Ďuran ji vytvořil z mých a jeho fotek) 💛. Velmi přínosná zkušenost, kterou jsem nemohla opomenout.
První říjnový víkend jsem byla na Humbookfestu 💖📚. Stihla jsem si během těch šesti hodin, kdy byly k dispozici VIP lístky, jeden koupit a tím jsem měla i vstupenku na autogramiádu zahraničních autorů. Letošní ročník byl obzvlášť nabitý, protože přijeli hned 4- Claudia Gray, Sebastien de Gastell, Estelle Maskame a Sara Raasch. Ale abych nemluvila jen o zahraničí, naši úžasní čeští spisovatelé měli nejlepší přednášku z celého dne s názvem Dystopie: Ještě fikce nebo už realita?, která mě neskutečně bavila. Musela jsem si skočit hned pro podpis od Petry Stehlíkové. Bohužel jsem nestihla autográmiádu zahraničních autorů, ale to mi vynahradila atmosféra a lidé na celé akci. Jela jsem tam s kamarádkou, každá v kostýmu. Já byla Clary Fray a ona Katniss Everdeen. Bylo to prostě boží!!
Hned další víkend jsem měla velkou oslavu svých 18. narozenin, kterou jsem strávila s partou úžasných přátel. Ale pak následovaly další, které za to taky rozhodně stály. Oslav není nikdy dost, nebo jo?
28. října 2018 naše Česká republika oslavila 100 let, které nebyly lehké, ale kdyby ano, nestálo by to za to. Se školou jsme v rámci oslav i výročí školy udělali slavnostní průvod zakončený vytvořením nápisu 100 let.
U nás ve městečku je už tradicí slavit americký svátek Halloween, kdy pořádáme zábavu pro děti i dospělé. Organizace akce není jednoduchá, ale rozhodně to stojí za to vidět šťastné obličejíky dětí a úchvatné masky dospělých. Letošní událost byla zvláštní v tom, že se konal i lampiónový průvod zakončený v kostele, kde děti uctily ku příležitosti blížících se dušičech památku zesnulých zapálením svíčky. S přítelem jsem si akci velmi vychutnala (a kdyby jste to nepoznali, šli jsme za popart postavičky).
Na začátku příspěvku jsem psala, že se ráda na podzim procházím, proto ani nesmím opomenout mé procházky a výlety.
S mou nejlepší kamarádkou jsme již několik let toužily navštívit dvě místa: Kapli Panny Marie Pomocné u Radonic a radechovské skalky. Jedno z těchto míst jsme i navštívily. Jely jsme do Radonic a prošly se kolem Starého a Nového zámku až ke kapli, naneštěstí byla ten den mlha a my neměly moc dobrý výhled. Přesto jsme se nebály a pokračovaly pěšky do nedalekého Mašťova již za tmy. Během cesty jsme šly kolem obory, kde se nám naskytl nevídaný pohled. Necelých 10 metrů od nás stál daněk v mlze a koukal na nás. To byl nádherný pohled! Bohužel se mi v tu chvíli sekl foťák a já přišla o možnost ten okamžik zachytit.
S přítelem se často loudáme po Kadani, kde oba studujeme. Při jedné naší procházce na rozhlednu jsem nafotila pár nádherných fotek, což můžete sami posoudit. Určitě doporučuji se občas jít projít a uvědomit si, co kolem vás je.
Letos probíhá i mnoho knižních akcí a jednou z nich je soutěž čteme s Loydem, na jejíž počest jsem se zatoulala v lesích a začetla do Zimního příběhu. Jaký bude ten můj? O tom Vás budu určitě informovat.
Krásný zbytek podzimu 🍁🍂🍃
Janča
Tento podzim se toho tolik stalo, vlastně jako celý poslední rok, a já bych se chtěla ohlédnout za těmito krásnými měsíci.
Abych se přiznala, úplně zbožňuji podzim. Ráda se procházím v barevně zalitých lesích, dýchám tu zlatou atmosféru zlaté hodiny, která je v babím létě nejhezčí. Nejlepší jsou schůzky s přáteli v mírném melancholickém podtónu.
Na svatého Václava jsem se účastnila 145. výročí založení SDH Kryry a oslav 100 let republiky v Kryrech na pozici hlavního fotografa. Byla to moje první událost, kde jsem celou dobu fotila a nejen pro sebe. Dokonce jsem vytvořila ve spolupráci s Pavlem Ďuranem mojí první fotoknihu (tedy pan Ďuran ji vytvořil z mých a jeho fotek) 💛. Velmi přínosná zkušenost, kterou jsem nemohla opomenout.
První říjnový víkend jsem byla na Humbookfestu 💖📚. Stihla jsem si během těch šesti hodin, kdy byly k dispozici VIP lístky, jeden koupit a tím jsem měla i vstupenku na autogramiádu zahraničních autorů. Letošní ročník byl obzvlášť nabitý, protože přijeli hned 4- Claudia Gray, Sebastien de Gastell, Estelle Maskame a Sara Raasch. Ale abych nemluvila jen o zahraničí, naši úžasní čeští spisovatelé měli nejlepší přednášku z celého dne s názvem Dystopie: Ještě fikce nebo už realita?, která mě neskutečně bavila. Musela jsem si skočit hned pro podpis od Petry Stehlíkové. Bohužel jsem nestihla autográmiádu zahraničních autorů, ale to mi vynahradila atmosféra a lidé na celé akci. Jela jsem tam s kamarádkou, každá v kostýmu. Já byla Clary Fray a ona Katniss Everdeen. Bylo to prostě boží!!
Hned další víkend jsem měla velkou oslavu svých 18. narozenin, kterou jsem strávila s partou úžasných přátel. Ale pak následovaly další, které za to taky rozhodně stály. Oslav není nikdy dost, nebo jo?
28. října 2018 naše Česká republika oslavila 100 let, které nebyly lehké, ale kdyby ano, nestálo by to za to. Se školou jsme v rámci oslav i výročí školy udělali slavnostní průvod zakončený vytvořením nápisu 100 let.
U nás ve městečku je už tradicí slavit americký svátek Halloween, kdy pořádáme zábavu pro děti i dospělé. Organizace akce není jednoduchá, ale rozhodně to stojí za to vidět šťastné obličejíky dětí a úchvatné masky dospělých. Letošní událost byla zvláštní v tom, že se konal i lampiónový průvod zakončený v kostele, kde děti uctily ku příležitosti blížících se dušičech památku zesnulých zapálením svíčky. S přítelem jsem si akci velmi vychutnala (a kdyby jste to nepoznali, šli jsme za popart postavičky).
Na začátku příspěvku jsem psala, že se ráda na podzim procházím, proto ani nesmím opomenout mé procházky a výlety.
S mou nejlepší kamarádkou jsme již několik let toužily navštívit dvě místa: Kapli Panny Marie Pomocné u Radonic a radechovské skalky. Jedno z těchto míst jsme i navštívily. Jely jsme do Radonic a prošly se kolem Starého a Nového zámku až ke kapli, naneštěstí byla ten den mlha a my neměly moc dobrý výhled. Přesto jsme se nebály a pokračovaly pěšky do nedalekého Mašťova již za tmy. Během cesty jsme šly kolem obory, kde se nám naskytl nevídaný pohled. Necelých 10 metrů od nás stál daněk v mlze a koukal na nás. To byl nádherný pohled! Bohužel se mi v tu chvíli sekl foťák a já přišla o možnost ten okamžik zachytit.
S přítelem se často loudáme po Kadani, kde oba studujeme. Při jedné naší procházce na rozhlednu jsem nafotila pár nádherných fotek, což můžete sami posoudit. Určitě doporučuji se občas jít projít a uvědomit si, co kolem vás je.
Letos probíhá i mnoho knižních akcí a jednou z nich je soutěž čteme s Loydem, na jejíž počest jsem se zatoulala v lesích a začetla do Zimního příběhu. Jaký bude ten můj? O tom Vás budu určitě informovat.
Krásný zbytek podzimu 🍁🍂🍃
Janča
Komentáře
Okomentovat